Zápisky z Bali: Žijeme iluzi, nebo štěstí?

Bali je sopečný ostrov s aktivní sopkou Agung. A na něm žijící lidé ještě mají respekt k tomu Podstatnému, i k Sobě vzájemně. Nezáleží na tom, ve které kastě jste – zemědělci respektují královskou rodinu a Ti zase respektují je. Zajímají se a starají. A tuto rovinu respektu z našich zemí příliš neznám.

Miluji vůně ceremoniálních tyčinek, kytiček frangipani a mořského vzduchu, který k nám dorazí, i když žijeme v centru ostrova.Miluju, že kamkoli jdu, všude jsou Hanumanové, Ganeshové a další strážci. Tady to prostě ŽIJE.

Není to pohádka, lidé nemají život jednoduchý, zvláště když jsme sem jako Ti z “vyspělých zemí” začali přivážet všechno možné, včetně našich zvyků a chování. Vypadá to, že MY jsme Ti šťastní. Máme krásné oblečení, můžeme jíst v luxusních restauracích restauracích, lítat po celém světě, bydlet sami ve velkých domech, ALE… bylo pro mě vždy smutné vysvětlovat místním, že to tak není, že právě ani oblečení, ani svoboda nepřináší to vnitřní štěstí, které tady je přítomno v očích a srdcích místních.

Právě to viditelné a materiální štěstí je velikou iluzí. Iluzí, že to vše ke štěstí potřebujeme. A že právě právě ani podnikání, možnosti koupit si cokoli, vyzkoušet cokoli, setkat se s kýmkoli nás nedělá opravdově šťastnými. Že jsme tolikrát chyceni v kole “potřeby” – potřeby mít víc, objevit něco nového, koupit něco dalšího, abychom…

A přitom zapomínáme na to, jakou moc má to nejobyčejnější…
Důvěra, že jsme v Srdci DOMA. Důvěra, že je o nás stále postaráno, že máme ochránce, strážce a že je o nás postaráno i po smrti, která je vlastně jen mostem do života. Důvěra, že pokud zemřeme, znovu se narodíme. A to tady je…

A to bych přála i nám, té naší evropské a celé západní kultuře. Ten KLID. Že i bez statisíců na kontě můžeme být šťastní. No, dobře, napíšu to, jak to cítím – že i bez statisíců na kontě bychom MĚLI BÝT ŠŤASTNÍ. Protože o nic jiného tady nejde.

Jak v poslední době často říkám – když budeme umírat, budeme spokojeni, kolik jsme postavili domů, kolik jsme vydělali peněz a kolik jsme založili firem, nebo budeme spokojeni s tím, že jsme k lidem byli laskaví, že máme láskyplné vztahy s nejbližšími, že jsme nepromarnili čas, dělali jsme opravdu maximum a že víme, že i když se naše tělo teď se blíží k poslednímu výdechu, že je vše v pořádku, protože je o nás postaráno?

Štěstí není něco, co je hotové. Štěstí pochází z vašich vlastních činů.

– Dalajláma XIV.

Vím, že tohle je to, co si nesu v Sobě stále a jsem za to vděčná každý den. Protože tohle vidět mi jen ukázalo, že to nemusí být jen nějaký příběh z knížky, ale je to i na nás. Tady mluvím sice o Bali, ale já věřím, že právě i tohle jsme schopni začít přenášet do našich životů, našich domovů, našich podnikání, naší země… Prostě jen tak, ne “něco za něco”, ne “až někdy”… Teď a prostě jen tak, protože my jsme Ti, kdo tvoří tento svět… tak si jej vytvořme krásně. Neděláme to jen pro Sebe, děláme to i pro další generace.